Zahrada jako člověkem zkrocená a šlechtěná divočina

 

První zahrady začaly vznikat v počátcích lidského usazování. Lidé začali vědomě v blízkosti svých obydlí vysazovat rostliny s chutnými plody a s léčivými účinky. Nejprve zahrady sloužily k zásobování, brzy ale začaly plnit i funkci odpočinkovou a estetickou.

Medicínské využití zahrad známe už ze starého Egypta, kdy byly duševně nemocným členům královské rodiny doporučovány procházky zahradou. Vztah zahrad a zdraví byl velmi silný ve středověku, kdy kláštery a statky měly za úkol pěstovat nejen léčivé a užitkové rostliny, ale také pečovat o parkové a okrasné zahrady určené k modlitbám a odpočinku.

 

Zahrada jako posvátné a povznášející místo

 

Spojení zahrad s náboženstvím a mytologií najdeme v křesťanství a jeho vizi zahrady jako ráje a posmrtného místa. I jiná náboženství a kultury se zahradou již od starověku pracují jako s jedinečným či posvátným místem. V Japonsku či Číně byly zahrady zhotovovány jako myšlené zobrazení vesmíru, jako místo propojení člověka a světa do společné jednoty.